Čím dál tím více lidí zná jáhly nejen jako imaginární potravinu z dětské písničky „Houpy, houpy“, ale i jako bezlepkovou variantu přílohy či samostatného jídla. Výběr zdravých obilnin na českém trhu roste a jáhly určitě patří k jedněm z těch nejoblíbenějších.
Jáhly jsou tradiční staročeská potravina, ze které se dřív pekly placky, vařily kaše i polévky a v některých zemích je dodnes používaná jako základní surovina pro přípravu těchto jídel.
Tato obilovina vzniká odstraněním slupky z prosa, která je pro lidi nestravitelná. Na neloupaném prosu si zase rádi pochutnají ptáčci.
U nás jsou k dostání žluté jáhly (ale existují i červené, šedé či hnědočervené), a to i ve větších supermarketech. V prodejnách zdravé výživy pak občas seženete i jahelné vločky či mouku nebo jáhly v bio kvalitě.
Jsou velmi výživné – obsahují železo, fosfor, hořčík, mangan a vitamíny skupiny B (zejména B1 a B2) a prospěšné mastné kyseliny. Patří mezi nejméně alergizující potraviny. Neobsahují lepek a mají dostatek vlákniny, takže jsou i lehce stravitelné. Pomáhají předcházet depresivním stavům, protože podporují pozitivní myšlení. Je vhodné je zařadit do jídelníčku po nemoci a po stavech vyčerpanosti. Díky vysokému obsahu minerálních látek působí také mírně zásadotvorně.
Jáhly kupujte vždy co nejčerstvější! Starší mají tendenci žluknout. Skladujte je na tmavém, suchém a chladném místě a brzy je spotřebujte.
Před samotným vařením jáhly na sítku přeberte a propláchněte pod tekoucí vodou. České větší jáhly je dobré před vařením spařit vroucí vodou, aby nebyly hořké. Chcete-li, aby měly jáhly po uvaření sypkou konzistenci, před vařením je nasucho opražte a dejte jen 1,5 dílu vody. Vařte v mírně osolené vodě (poměr 1 díl jáhel na 2 díly vody) s kapkou olivového oleje přibližně 15 minut.
Můžete si z nich uvařit kaši, noky, „rizoto“, upéct placky či jahelný nákyp a dále jako přílohu k masu či nebo rybám místo rýže.
Jednoduchým a chutným pokrmem z jáhel je například recept uveřejněný také na našem Blogu – Jáhelník se švestkami a jablky.
Přeji dobrou chuť!
Monika Divišová, nutriční průvodkyně, lektorka a ředitelka centra Wellnessia
(při zpracování článku jsem využila informace z Bioabecedáře Hanky Zemanové)