Odolnost aneb jaká je moje trvanlivost

Odolnost začíná být v dnešním rychlém světě vzácná komodita. Obzvlášť v pracovním prostředí. Problémy s přetížením, vyčerpáním, vyhořením a nízkou výkonností slýchávám v rozhovorech s lidmi v manažerských pozicích velmi často.

Odolnost znamená schopnost odolávat změnám a vrátit se do původního stavu po té, co se mi přihodilo něco nepříjemného.

Ve slovníku jsem jako synonymum pro odolnost našla trvanlivost. Trochu jsem se pousmála, protože vím, jak firmy dnes trápí nedostatek lidí na trhu práce a jak moc bolí, když z organizace odejde schopný člověk. Trvanlivost kvalitních lidí se snižuje.

 

A lze vůbec odolnost nějak podporovat? Jasně, že jde!

Ten, kdo pravidelně trénuje, se po výšlapu na Sněžku také rychleji zregeneruje. Kdo není v dobré kondici, bude cítit svoje unavená lýtka ještě dalších pár dní. Stejně jako kondici mohu trénovat i svoji schopnost vrátit se do pohody po tom, co mi život (práce) nadělí nečekaná překvapení nebo větší zátěž.

Prvním cvičením, jak mohu denně posilovat můj nervový systém, jsou malá ZASTAVENÍ. Tuto aktivitu není třeba dlouze plánovat. Stačí se třikrát za den na dvě minuty zastavit, zhluboka se dvakrát nadechnout a pak si uvědomit: „Kde zrovna jsem?“ a: „Jak se mi teď vlastně daří?“. Není to čas na hodnocení a hledání řešení, ale jen obyčejné uvědomění. Je totiž velký rozdíl, jestli jsme v napětí a nevíme o tom, nebo v nepohodě a uvědomíme si to.

 

Není třeba z toho dělat velkou vědu!

Na otázku: „Kde to zrovna jsem?“ jsou jednoduché odpovědi typu: „Jedu výtahem z meetingu na meeting.“, „Sedím na obědě v restauraci u řeky.“, „Jsem v práci a koukám z okna.“, „Sedím v autě před firmou, kam jdu za chvilku na schůzku.“

Odpovědi na otázky: „Jak se mi teď daří?“ nebo: „Jak se teď zrovna cítím?“ už mohou být pro někoho trochu oříšek. Nejde o to odpovědi komentovat, ale jen si pojmenovat, jak se zrovna cítím. Zkuste být kreativnější než jen: „Dobře.“. Mohu se například cítit spokojená, uvolněná, naštvaná, unavená, nespokojená, rozrušená, nadšená, nabitá, smutná, veselá. Popusťte trochu svou fantazii. Mohu se klidně zrovna cítit barevně, zataženě, rozsvíceně, zapleteně, rozverně, roztříštěně, sexy nebo ulítle či jako princezna nebo jako rozbouřené moře. Správná odpověď může být i to, že: „Nevím, jak se cítím.“

Ze začátku se vám to bude zdát možná trochu divné cítit se ve výtahu jako princezna a ještě si o tom přemýšlet. Ale za čas se toto cvičení může stát zajímavým momentem každodenního rychlého frmolu. Klidně zkuste zapojit do hry i vaše děti. To budete koukat, co vymyslí, když se jich zeptáte: „Jako kdo se zrovna cítíš? Jako drak nebo jako kočka…?“

Odborně se tomu říká orientace, která i když vypadá nevinně, dělá našim nervům nesmírně dobře. Jakmile se totiž trochu zklidníme, zvyšuje se nám výrazně schopnost racionálně přemýšlet, být kreativní a lépe vnímat lidi kolem nás. Všichni instinktivně víme, že s člověkem, co má „nervy v kýblu“ se nedá příliš mluvit. Nebo si raději s náročným rozhovorem počkám na druhý den, až se partner lépe vyspí.

Taková pravidelná malá ZASTAVENÍ tedy nejen posilují naši odolnost a tím i trvanlivost v práci, ale třeba i ve vztahu.

Monika Divišová, wellbeing koučka, lektorka a praktikantka metody Somatic Experiencing®