Katka #5 Superkyselé Bonpari

Matyáš sedí přede mnou na židli a povídá mi s tím svým lehce povytaženým obočím a ďábelským výrazem na svojí andělské tvářičce: „Mamíííííí, já ti musím něco říct, ale vůbec nechci, protože se na mně budeš strááááááááášně zlobit!“ Žulí se u toho jak měsíček na hnůj a leze to z něj jako z chlupatý deky: „No, já šel ze školy a měl jsem v kapse dvacku, a tak jsem šel do krámu, aaaaaaaaaa…“ „A co sis koupil?“ ptám se já. „No takový ty…. kyselý bon pari!“ vyhrkne. A pak trochu nakrčí ramínka, jako bych mu pokaždé, když mi něco řekne, vyťala pohlavek (a to teda vážně nedělám!). „Fakt?“ Zasměju se, aby viděl, že tak zle nebude. Hlavně nedělat kolem jídla štres, přehrává se mi v hlavě moje základní vnitřní pravidlo. „A jaký byly?“ „No, vážně skvělý! Kyselý…jsme je s Tere snědli, víš…hmmm…všechny!!!!!“ Vykulí oči: „A pak jsem se díval na složení (taky máte doma dítě, jež zblbnuto maminkou otočí každý paskvil potravinářského průmyslu a prozkoumá, co tam píšou za zajímavosti? Jediná potíž je v tom, že jemu to je úplně šumák a sní to úplně stejně, jako kdyby se nebyl býval podíval. Tak třeba časem, říkám si někdy) a zjistil jsem, že je tam spousta divných věcí, víš!“

Úsměv mi lehce tuhne na rtech. Moje profesionální deformovaná část už vidí vnitřním zrakem ty vagóny inzulínu, co se musely vyhrnout během celýho toho bonparovýho odpoledne do krevního oběhu mých dětí.

Proč mu nestačí jeden probůh? Prej chtěl ochutnat všechny příchutě. Srozumitelné.

No, milí přátelé, a co já s tím? Co už. Už byly dávno v břiše. Zjišťovala jsem, jak brzy hodlá takovou ptákovinu zopakovat, tak se zeptal, jestli za dva měsíce by to bylo ok. Málem jsem spadla pod stůl. Nene, nejde mi to. S tímhle klukem mi to vážně nejde. Tak jdu uvařit vývar, dám mu ty umeoctový tablety a postříkám ho asi svěcenou vodou. Třeba to pomůže ????

Cukr. Dali prášek podle rady (mraveneček stůně dál)…. Mohl by být i lékem tedy, ne? Již Paracelsus řekl, že jed od léku odlišuje pouze množství neboli „the dose makes the poison“.

Takže. Říkám snad, že cukr je špatný? Ne. Dokáže ublížit našemu zdraví, když je ho moc? ANO. Radno si všimnout, jak klesá věk onemocněvších tou škaredou nemocí zvanou diabetes mellitus 2. typu. Cukrovka se nechytne jako rýma, ta se prostě vyvine. Jak? Tím, že budete tak dlouho trápit slinivku břišní, až jí přinutíte ke stávce. Taky přinutíte ke stávce všechny buňky, jež přežrané cukrem přestanou „vidět a slyšet“ inzulín, jak klepe na dveře. To je stav před cukrovkou – tzv. inzulinová rezistence. A proč si tohle vlastně všechno děláme?

Stačí se podívat, jak dlouho tomu je, co jsme jako druh na planetě zemi a co jsme asi tak jedli sladkého po těch posledních cca 399 930 let sladkého? Třeba ovoce, třeba bobule…třeba med. To je tak vše. A jak dlouho tomu je, co jako šílení vyrábíme a jíme všemožné dobroty vyprodukované s jediným cílem –  prodat a vydělat. 70 let? Víc? Já nevím a je to celkem jedno. Důležité je, že na tohle množství cukru, které nasuneme do svých těl dnes, naše slinivka není nadesignovaná. Tohle nebyl záměr.

My Cafe Recipe Stories HackGolf Clash HackPokemon Duel HackMobile Legends HackSuper Mario Run HackRoblox Robux HackClash Royale Cheat HackYugioh Duel Links Gems and Golds HackFree Streaming Movie Online 2017

Nemám nic proti tomu, dát si bábovku, jednou za čas buchty u babičky nebo zmrzlinu. Přežijeme to. Ale nemohl by prosím někdo zastavit ty výrobní linky, chrlící tuny bon parů a jim podobných, zabalených do lákavých pytlíků? Prosba za nás maminky, kterým se prostě zatím nepodařilo vysvětlit vlastním dětem, že sežrat pytlík bonbonů na posezení opravdu není dobrej nápad. Protože tloušťka a zkažený zoubky jsou nakonec jen špička ledovce, věřte mi.  A to, co se děje pod hladinou, vážně není pěkný pohled. Vygooglete si někde třeba „systémový zánět“. To dělá cukr. A tomu se vyhněte, můžu-li vám poradit jednu jedinou věc, kterou si zajistíte život bez mnohých zdravotních trápení.

Držím pěsti, držte i vy mně. Třeba to Mates a jemu podobní jednou pochopí ????

 

Katka