Přinášet témata prevence a zdraví do pracovního prostředí fakt není jednoduché

Dnes jsem zaslechla povzdech majitelky jedné z menších IT firem „Chtěli jsme lidem dám multisportku, sami si měli připlácet jen 300 Kč. Z dvaadvacetičlenného týmu o ní měli zájem jen 3 lidi.“

Podobné povzdechy slýchám od provozovatelů jídelen a HR manažerek, co to zařizují: „Začali jsme dělat zdravé jídlo, ale nikdo si ho nekupuje, lidé vždy raději sáhnou po řízku.“

 

Přinášet témata prevence a zdraví do pracovního prostředí fakt není jednoduché.

Je to trochu takový začarovaný kruh. Ono pečovat o zdraví se nedá úplně předepsat, nakázat nebo zařídit. To prostě musíme sami začít dělat. A nejenom začít, ale dělat. Každý den znovu a znovu dělat tisíc malých rozhodnutí jestli…

… si dám raději sladkou limonádu, nebo vodu,

… jestli večer budu s dětmi, u filmu nebo půjde běhat,

… jestli pojedu na víkend šlapat do hor, nebo na festival,

… jestli budu v posteli sjíždět Facebook, nebo půjdu před jedenáctou spát,

… jestli si ráno přivstanu a budu meditovat, nebo se radši pořádně vyspím,

… jestli budu koukat na seriál, nebo půjdu s partnerem na procházku.

Na osobní koučink za mnou chodí lidé, kteří chtějí něco změnit. Proč? Protože je něco bolí, vidí první známky opotřebení stresem a nároky pracovního i soukromého života a hrozí se, co přijde dál. Mají tedy motivaci. Bez motivace totiž my všichni budeme vždy dělat rozhodnutí, která méně bolí, jsou sladší a příjemnější.

 

Jinak je to ale ve firmách.

Pokud přinášíme téma zdraví – ať už psychické nebo fyzické, tak na druhé straně stojí lidé, kteří zatím problém nemají anebo o něm ještě ani nevědí. Jejich motivace něco měnit je tedy minimální. Když jim ale necháme vyplnit dotazník nebo se s nimi začneme bavit, téma prevence je velmi zajímá.

Z toho vyplývá jasný závěr: Kromě motivace potřebujeme my všichni mít ještě pravdivé informace. O zdraví, výživě, pohybu a psychice je toho všude napsáno a píše se tolik, že by se mohlo zdá, že že všichni už zdravě jedí, pravidelně se hýbou a denně meditují. Jenže to tak není.

Z mojí zkušenosti z osobních konzultací vím, že je snadné, se v té záplavě informací ztratit. A také to, že vědět je něco jiného než dělat. Zvyk je totiž železná košile.

 

Měnit zvyky vyžaduje čas, vhodnou komunikaci napříč firmou a trpělivost.  

Aby vaše dobrá snaha nabídnout lidem zdravé benefity padla na úrodnou půdu, je potřeba je zasadit do širších souvislostí a spojit je s osvětou. Tady jsou moje doporučení, která se nám osvědčila v praxi:

 

Nabídnout benefity nestačí. Formulujte jasně, proč by je vaši lidé měli chtít. Udělejte ze změny zábavnou společenskou „hru“ – poskytněte prostor pro změnu.

Jak to vypadá v praxi? V našem týmu máme dobrou zkušenost s několikatýdenními Výzvami, kde lidi vedeme krok po kroku ke změně. Zasazujeme zdravé informace do kontextu jejich života, motivujeme je v týmu k malým změnám a vedeme je krok po kroku k velkému cíli – je to takový koučink ve skupině. Lidem je pak jasné, v čem spočívá jejich skutečný benefit. Proč mají chtít quinou místo řízku a čím jim vlastně taková netradiční obilovina prospěje. Proč mají po práci zamířit do fitka místo domů na gauč k televizi, možná každý ví, když ale uděláte z informace zábavnou a ještě k tomu týmovou „hru“, dokážete své lidi z gauče opravdu zvednout.

 

Až se bude příště zdát, že vaši lidé zdravé benefity bojkotují, nezapomeňte přiložit polínka do ohně jejich motivace vhodnou firemní komunikací.

Pokud tápete, jak na to, pomůžeme vám.

Monika Divišová, wellbeing koučka, lektorka ve společnosti Wellnessia