Největší problém? Lidé o jídle nepřemýšlí.

Většina z nás se pořád točí v kruhu bílé mouky, brambor a vepřového. Jak ze začarovaného kruhu ven? „Začněte o jídle přemýšlet a nechte si pomoct,“ radí Barbora Hanušová. Dobrý průvodce pomůže vyvrátit mýty o jídle, nastavit reálná očekávání a třeba i posvítit na zdraví.

 

Co tě motivovalo k tomu začít se zajímat o to, co jíš?

Řešila jsem různá zdravotní omezení. První byla přechozená mononukleóza, s jejími následky mi rodiče ani doktoři nebyli schopní pomoct. Kolegyně v práci mi přinesla knížku od Lenky Kořínkové Dělená strava a já ji začala aplikovat. Tehdy jsem se začala zajímat o to, co dávám do pusy, naučila se jíst pravidelně. Obtíže pominuly a já jsem dělenou stravu opustila. Poté přišlo zánětlivé onemocnění, celostní lékař mi doporučil vynechat cukr, mouku a mléčné produkty, a to už na mě bylo moc. Tatínek od malička opakoval, že mléko se pít musí a jogurty, to je základ stravy. A co je špatného na mouce a na cukru, když je to jen čistý zdroj energie. Já cukr jíst mohla, vždyť jsem netloustla. Ale tehdy jsem ještě nechápala ten vzkaz za tím, že cukr a bílá mouka jsou jen prázdné kalorie a že nepřináší tělu živiny, které jsem v té době potřebovala.

 

Kdy se to změnilo?

Když se mi narodila dcera, začala jsem se víc zajímat o to, co jíme, a víc vařit. Když se pak narodil syn Toník, měl alergii na kravské mléko, přestože jsem ho kojila. Paní doktorka dlouho nevěděla, co mu je. Nakonec mi poradila kamarádka. Dala jsem na její radu, mléko vynechala a během 24 hodin se jeho stav zlepšil. Dnes si říkám, jak to že mi nedošlo, že molekuly kravského mléka proniknou do mateřského mléka, stejně jako vše ostatní, co matka sní. V té době jsem propadla panice, že musím mléko něčím nahradit. Začala jsem kupovat drahá rostlinná mléka, která mi stejně nechutnala. Časem jsem se zklidnila a zjistila, že mi stačí obyčejná voda, že Caro mohu pít i bez mléka. Tehdy jsem se začala víc zajímat o to, jak to v těle funguje. Jak je možné, že se živiny ze stravy dostanou do naší krve, kam putují dál… Jak funguje výživa v těle.

 

Přes mléko ti to nedalo spát a dál jsi studovala o výživě…

Narazila jsem na knihu Pravda o mléce od Jarmily Průchové a pak už to jelo dál. V té době se u nás začala rozvíjet zdravá výživa, kupovala jsem knihy. Zlomová kniha byla Radost ze zdravých dětí od Vlaďky Strnadelové. Chodila jsem na průzkumné výpravy do prodejen zdravé výživy. Co jsem si přečetla, hned jsem aplikovala v praxi. Byla jsem doma s dětmi, měla jsem čas vařit. Studium Akademie léčivé výživy to už jen dotáhlo a mé znalosti ucelilo.

 

„Jídlo nás tvoří. Je jenom na nás, co sníme a čím se staneme.“

 

Jaký je nejčastější problém, na který u klientů narážíš?

Lidé o jídle nepřemýšlí. Já o něm dříve také nepřemýšlela. Šla jsem do obchodu a nakoupila, co jsem byla zvyklá z domova. Dnes se nám sice trochu změnilo povědomí o jídle, takže místo 10 litrů mléka si koupíme jen 8 a vezmeme si krabici ovesného nebo rýžového – stravu si už lidé zpestřují, ale valná většina jede v monodietě: brambory, bílá mouka, vepřové maso… Pestrost vnímají přes obaly – jednou jsou to špagety Panzany, podruhé kolínka v pruhovaném obalu, potřetí penne v modré krabičce… Co ale nevidí, že vstupní surovina je stále stejná – bílá vymletá mouka. Je třeba to střídat. Klienti pak přijdou a řeknou: Ale jíst se má všecko. A já jim odpovídám: A proč vám to tedy nejde? Je toho tolik, co se dá jíst a našemu tělu prospívá. A většina se pořád točí v kruhu bílé mouky, brambor a vepřového.

 

Narážíš na nedostatek pestrosti. Jak má vypadat pestrá strava?

Vezměme si zeleninu. Řada lidí zná k snídani rajče, k obědu kyselá okurka, k večeři ledový salát, rajské a paprika. Raději se neptám, odkud se ta zelenina vzala třeba v lednu. Existuje množství další zeleniny, která vyrostla v sezóně a v lednu se dá jíst. Dýně, řepy, celer, mrkev, zelí… kadeřávek je v poslední době hit. Dobrým příkladem jsou obiloviny. Lidé konečně objevují úžasné jáhly, pohanku, zkoušejí péct z celozrnné mouky. Z luštěnin se dají dělat vynikající pomazánky. Do pestré stravy zahrnuji i různé způsoby přípravy jídel: jednou syrové, podruhé pečené, jindy podušené v páře.

 

„Nikdy neradím nikomu nic, co jsem si sama nezkusila.“

 

Málokdo ví, že různé obtíže těla i duše lze úspěšně řešit pomocí změn v jídelníčku. Jak to, že jídlo je tak mocné?

Znáte klišé: „Jsme to, co jíme“. To je pravda. Já říkám: „To, co sníme, nás tvoří“. Naše buňky narostly z toho, co prošlo našimi ústy. Když budu jíst junk food a nekvalitní jídlo, moje tělo těžko bude postavené bytelně. A když půjdu ještě dál a budu vnímat, že tělo je domovem pro moji duši, tak chci svoji duši ukládat do co nejlepšího prostředí, a ne do nějakého chatrného stavení. Průmyslově zpracované potraviny jsou narušeny už ve své podstatě, jsou nekonzistentní, obsahují spoustu přidaných látek, které nemají s jídlem nic společného. V procesu rafinace je z nich vytažena esence. Výsledkem je rozstřelené nehomogenní jídlo.

 

Narážíš na to, že průmyslově zpracované jídlo má minimum živin, zato spoustu prázdných kalorií. Zacpe nás, ale nevyživí.

Jídlo přestalo fungovat pro výživu člověka. Přetunilo se tak proto, aby vydrželo skladování, aby ho lidé chtěli kupovat… Mnoho jídla, které se dnes vyrábí a pěstuje, není produkováno za účelem výživy člověka, ale za účelem zisku. Cestou z toho ven je přestat důvěřovat, že za nás potravinářský průmysl udělá něco lépe, začít si znovu vařit z kvalitních surovin.

 

Kdy ses začala odklánět od průmyslově zpracovaného jídla a co tě k tomu motivovalo?

Na kurzu zdravého pečení jsem se poprvé seznámila s domácím mlýnkem obilí a viděla jak krátká je cesta od zrníčka obilí k chutnému vánočnímu cukroví, které mělo daleko k tomu, co běžně známe. Fascinovala mě jednoduchost, praktičnost, nadupanost živinami… ano, stále se bavíme o cukroví! Čerstvě namletá pšenice špalda nebo žito na perníčky dali vánočnímu cukrový nečekanou hodnotu i nový chuťový rozměr. Pro mě osobně to byla prostě bomba. A tak je to se vším.

 

Měnit zajeté stravovací návyky může být složité. Co je v procesu rozhodující?

Ochota k čemukoliv – především nechat si poradit. Nebát se změn. Každý je jiný a potřebuje cílené praktické rady. Nikdy neradím nikomu nic, co jsem si sama nezkusila. Neházím lidi do jednoho pytle – respektuji klienta a jeho individuální potřeby.

 

Co dalšího od tebe klient získá?

Analýzu životního stylu a rozbor svého stavu. Z praxe a zkušeností už vím, na co se zeptat, čeho si všímat. Často jsou lidé překvapení, myslí si, jak na tom nejsou zas tak špatně, když přece „s nadváhou má dnes potíže skoro každý“. Mít nadváhu či obezitu, to není hned diagnóza, ale často se na tento stav nabalují další zdravotní komplikace.

Nastavit reálná očekávání hned na začátku pomůže zvýšit motivaci.

Zkoušet jeden týden něco, druhý tamto – to nikam nevede. Když si člověk zakládá na obezitu 15, 20 let, nemůže čekat, že se to za týden spraví, že začne hubnout. Často chodí ženy se slovy: „Já už jsem toho zkusila, a nezhubla jsem.“

 

S Bárou, novou posilou Wellnessia týmu, si povídala Veronika Veselá.