Katky # 1 Tajné!

Neumíte si představit, jak je těžké být výživovým poradcem. Pořád se o sebe musíte starat, pořád zdravě jíst, máte pocit, že na vás celé okolí kouká zaostřeným hledáčkem a – moudří už vědí – když se vám na bradě udělá pupínek, ti, co jen trochu znají projevy kůže, hned ví, že jste něco špatného snědli. Ach jo.

A tak mi nebylo úplně po chuti, když jsem se po zimě a mnoha projektech nemohla dostat zpátky ke své energii. Jakoby ji ode mě někdo odřízl. Jak  mám já radit lidem, co mají jíst a jak se očistit, když ani se svým dokonale dokonalým plánem neumím pomoct sama sobě. Pod svícnem je největší tma, říká se.

Ok, co ale s tím? Je třeba si nejdřív nalít čistého vína:

• V kolik já to vlastně chodím spát?
• Jím tak, jak radím svým klientům – tedy pomalu a v klidu? Koušu, až se mi – promiňte mi ten výraz – z huby kouří?
• Kolik toho vypiju a čeho?
• Kdy jsem šla naposledy na masáž a dala si opravdu čistý týden s jídlem?

Dobře, nechtějte znát odpovědi. Spíš vám už hrdě napíšu, jak jsem si nakonec pomohla. Být sama sobě výživovým poradcem, to je úkol hodný zkušeného jogína, vážně.

Trochu jsem se sama před sebou styděla (no přece to všechno dělám úplně normálně a běžně), ale vytáhla jsem nakonec z disku všechny materiály, co dáváme klientům. A dala jsem si večer vlastní konzultaci:

Tak, co jsem snědla za posledních pár dnů? Aháááá, tady moc ořechů, tady víc jogurtů (sice od opravdické krávy z opravdické louky, ale stejně…), tady trochu víc masa než by bylo záhodno (často jsme s manželem na cestách navštívili restauraci…) – prostě a jednoduše, trochu to celé uklidíme.

Po čistém týdnu bez masa, vajíček, mléčných produktů, kávy a cukru (v jakékoliv podobě), jsem si uvědomila, jak jsem se do rána parádně vyspala. Po týdnu, v kterém jsem si jako vlastní terapii přikázala mít pozornost u jídla, které jím, za každou cenu, se moje trávení uvolnilo. Po týdnu, kdy jsem popíjela čaj z kopřivy a heřmánku, jsem ucítila, jak se přestávám cítit „zabržděná“ a znovu naskakuji do svojí obvyklé síly. Uffff. Vyšlo to, moje tělo zajásalo, nic víc ode mě vlastně nechtělo. A já se polehoučku vracím k rybám, zůstávám u klidného jídla, i když kolem děti ječí a padají trakaře a poslouchám svoje tělo, jestli by si už zase chtělo dát třeba jogurt…

Zveme vás!  Přijďte si naplánovat dovolenou pro vaše tělo. Taky si to zaslouží, není přece, jak říká můj dobrý kamarád, jen dopravním prostředkem pro mozek.