Je libo raw dortík anebo kašičku?

… aneb povídání o směrech ve výživě

Chystáte-li se vstoupit do světa výživy, neřku-li výživového poradenství, nezapomeňte si devítku, popřípadě luk a šípy a pořádnou kudlu. Vězte totiž, že vstupujete do válečné zóny. Džungle. Na divoký západ. Odborníci do sebe střílí navzájem, obrněni nejnovějšími vědeckými poznatky a důkazy, laická veřejnost tápe a stébla se chytá u nejrůznějších praktiků nejrůznějších výživových směrů a filozofií. Najděte jedno „výživové“ tvrzení a já vám najdu deset studií, které ho potvrdí a deset, které ho vyvrátí. A tak se kolem dokola dostáváme až k tomu, že maminky důvěřují plakátům v ordinacích pediatrů a tvrzením, že mají svému děťátku raději dát instantní kašičku obohacenou o vitamíny a minerály, protože doporučení odborníků je varují, že kaše z normální rýže nebo prachobyčejných jáhel by nemusela obsahovat přesné množství potřebných živin (nebaví mně rozebírat jakých a vás by to nebavilo taky). Něco jsme na té cestě od našich prababiček do dob současných ztratili, ne? Že by rozum v hrsti?

Věda o výživě je věda relativně mladá. A přesto se už několikrát za těch pár desítek let, co jsme se rozhodli rozebrat jídlo do nejmenších částeček, počítat, škatulkovat, hodnotit a soudit, vytvářet hypotézy a ty potvrzovat (či vyvracet), pěkně sekla. Známe to všichni, s margaríny, s vajíčky a cholesterolem, s dietami pro diabetiky. Ani nemluvím o tom, co se podává podle nutričních doporučení dětem ve školních jídelnách nebo v nemocnicích.

A do toho nám ještě vstupují tzv. alternativní výživové směry. Tedy nazýváme-li nějaký způsob stravování alternativním, musíme se zároveň dívat na to, co je způsob „normální/ standardní“. Je to ten bílý rohlík s máslem a šunkou nebo brambory, kuře a zelenina? Kdo to určuje? Kdo nálepkuje něco jako „standardní“ a něco jako „alternativní“? Prase aby se v tom vyznalo, jak by řekl můj táta, že.

Takže tu máme vegetariánství, veganství, raw food, makrobiotiku, SCD, paleo stravu…oooo, krása, to je možností. A co si zoufalý laik, normální obyčejný smrtelník, má tedy vybrat? Co mu jako odborníci na výživu doporučíme?

Zdravý selský rozum. To je ingredience, na kterou se v tom výživovém masakru zapomíná. Na moudrost vlastního těla. Ano, já mám ráda k snídani vajíčka a k večeři salátek s rybou, ano, Oli ne úplně ráda a často jí maso, ano, Monika miluje UGO šťávové půsty a já když si dám šťávu s řepou, je mi špatně. Potřebuji teplé polévky, horké, na zahřátí žaludku a hůř trávím luštěniny. Hanka si dá po ránu green smoothie a mně by to zabilo. Takže co je dobře?

Stojíme snad v naší Wellnessí kuchyni a dohadujeme se o tom, která z nás je větší odbornice? Která z nás líp pochopila souvislosti v té změti možností?

S alternativními výživovými směry se to má dle mého skromného názoru tak: Někdo je nemocný. Ten někdo najde cestu, jak se skrze výživu vyléčit. Tu cestu ověří vědecky (nebo to ani nepotřebuje). A pak napíše knihu a tu pustí do světa jako obecně platnou pravdu. Jako blueprint ideálního stravování pro všechny s danou nemocí. A velmi pravděpodobně najde své příznivce. A své odpůrce. A máme tu nový směr. A tak je to donekonečna.

Vlastně se z toho mého počátečního „vyděšení“, když jsem začala pracovat jako nutriční specialista, vyklubala velká zábava. Protože ve Wellnessii žádný blueprint nemáme. Děláme si s našimi klienty a s jídlem, co chceme.. Trošku jsme si vypůjčily moudrost východních medicín a díváme se, jak tomu člověku před námi je, jak vypadá, jak se cítí. Jinými slovy, jaký je to typ. Je mu zima? Má červený nos? Má často rýmy? Láduje se k snídani jogurty a čeká, kdy zhubne? Trápí ho nafouklé břicho? Kdy? Jak? Proč? Jak se má v životě? Také mu vymeteme jídelníček od těch „pajídel“, co je produkují velké potravinářské společnosti – na čemž se překvapivě nádherně shodnou všechny výživové směry spolu s námi, aleluja!

No a pak… pak už jen sledujeme společně s ním moudrost jeho těla. Co říká jeho žaludek na polévky? Nepotřebuje kousek masa? Nebo vývar? Nebo šťávu? Nedal by si kaši k snídani? Nebo má přestat jíst pšenici?

Mám ráda svou práci. Je pokaždé jiná. Kašlu na tabulky a kalorie. Chcete, aby vám bylo líp? Chcete zhubnout? Milujte jídlo!!! A poslouchejte vaše tělo, ten jedinečný shluk neuvěřitelných 50 bilionů inteligentních buněk, který potřebuje něco úplně jiného než jiný, byť podobně úžasný, shluk vašeho souseda.

V našem pojetí, co člověk, to alternativní (jedinečné) stravování.

A teď na mně můžete naházet kameny 🙂

P.S. Uf, není to úleva? Moct o tom přestat přemýšlet a prostě se dobře najíst?

 

Vaše alternativní (jedinečná) Katka